Dočkáme sa Najvyššieho správneho súdu?

V susednom Česku Najvyšší správny súd funguje už 17 rokov. Nová vláda plánuje zavedenie novej inštitúcie aj u nás. 

Martina Vanc 19. 07. 2020 6 min.

Už v programovom vyhlásení vlády v časti „Obnova dôvery v právny štát a zabezpečenie toho, aby zákon a spravodlivosť platili pre každého rovnako“ bol avizovaný zámer vytvoriť Najvyšší správny súd SR. Téma právneho štátu a dôvera v štát je pre Ministerstvo spravodlivosti SR jednou z najpodstatnejších priorít. Práve Ministerstvo na čele s ministerskou Kolíkovou predkladá do medzirezortného pripomienkového konania návrh ústavného zákona, ktorý okrem iného zavádza zriadenie aj spomínaného Najvyššieho správneho súdu SR.

Najvyšší správny súd by sa mal zaradiť do štruktúry súdom spôsobom, aby bol ekvivalentný s Najvyšším súdom SR. Najvyšší súd SR sa zaoberá občianskoprávnymi, obchodnoprávnymi a trestnými prípadmi, pričom nový Najvyšší správny súd by bol nezávislým súdom najvyššej inštancie pre správne súdnictvo a zároveň by plnil funkciu disciplinárneho súdu najmä pre sudcov a prokurátorov. Podľa dôvodovej správy k predloženému materiálu – „Vzhľadom na existenciu dvoch najvyšších súdnych inštancií, t.j. najvyššieho súdu a najvyššieho správneho súdu, je potrebné kompetenčne rozlíšiť výkon vnútornej revízie zo strany týchto súdov na krajských súdoch. Navrhované pravidlo pojednáva o tom, že najvyšší správny súd je revíznou autoritou pre krajské súdy len za oblasť správneho súdnictva. V ostatných veciach bude revíziu krajských súdov vykonávať najvyšší súd.“

V niektorých oblastiach by mal nový súd prebrať kompetencie Ústavného súdu SR a rozhodovať tak aj o ústavnosti a zákonnosti volieb:

  • prezidenta SR,
  • do Národnej rady SR,
  • do orgánov územnej samosprávy,
  • do Európskeho parlamentu.

Navrhuje sa, aby súd začal fungovať a vykonávať činnosť od druhej polovice roka 2021. Predtým je potrebné zabezpečiť, aby bol súd dostatočne personálne obsadený vrátane sudcov a vedenia súdu. Ako uviedlo Ministerstvo spravodlivosti SR v tlačovej správe: „Zjednodušene povedané, právna úprava predpokladá, že najprv sa vykoná personálne obsadenie najvyššieho správneho súdu, čo vyžaduje účinnú úpravu týkajúcu sa zriadenia najvyššieho správneho súdu a až po tomto procese začne najvyšší správny súd vykonávať svoju činnosť. To znamená, že najvyšší správny súd nebude vznikať automatických odčlenením správneho kolégia Najvyššieho súdu SR, ale uskutoční sa výber sudcov najvyššieho správneho súdu vrátane previerok jeho sudcov pred súdnou radou. Do času, kým začne najvyšší správny súd vykonávať svoju činnosť, budú jeho pôsobnosť vykonávať orgány ustanovené doterajšími predpismi, t.j. Najvyšší súd SR, Ústavný súd SR a disciplinárne senáty.“

Pre praktický príklad fungovania nemusíme zajsť ďaleko. Hneď za hranicami v Brne nájdeme český Nejvyšší správní soud, ktorý dbá najmä o zákonnosť a jednotnosť rozhodovania krajských súdov a správnych orgánov formou rozhodovania o kasačných sťažnostiach smerujúcich proti právoplatným rozhodnutiam krajských súdov. Rovnako súd zabezpečuje ochranu pred nečinnosťou alebo nezákonnými zásahmi správnych orgánov. Rozhoduje aj volebné otázky a rozpúšťanie politických strán. Do jeho kompetencie spadá aj disciplinárne konanie týkajúce sa sudcov, štátnych zástupcov (t. zn. prokurátorov) a exekútorov. V otázkach kompetenčných sporov medzi orgánmi verejnej správy rovnako rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Zákon je momentálne vo fáze medzirezortného pripomienkového konania, pričom účinnosť týkajúca sa ustanovení Najvyššieho správneho súdu sa stanovuje na 1. júla 2021.

V súvislosti s možnosťou zavedenia Najvyššieho správneho súdu na Slovensku sme sa na skúsenosti, aj začiatky zavedenia rovnakej inštitúcie v susednej Českej republike pýtali priamo predsedu Nejvyššího správního soudu, JUDr. Michala Mazanca.

Hodnotíte zavedenie Najvyššieho správneho súdu v ČR za správny krok?

Správní soudnictví jako právní institut bylo obnoveno ještě ve federálním státě novelou občanského soudního řádu z roku 1991 a začalo fungovat od roku 1992. Instituce Nejvyššího správního soudu byla zřízena Ústavou České republiky v roce 1993. Trvalo ale deset let od jeho konstituování, než byl Nejvyšší správní soud skutečně fakticky zákonem zřízen jako druhý vrchol soudní soustavy a zahájil svou činnost. Trochu se to podobá historii jeho předchůdce: Správní soudní dvůr ve Vídni (pro Předlitavsko) byl také zřízen prosincovou Ústavou v roce 1867, ale vznikl také s velkým odstupem až v roce 1875.

Současný Nejvyšší správní soud existuje jako samostatná instituce, netvoří však vrchol soustavy správních soudů, protože ve správních věcech rozhodují specializované senáty a samosoudci soudů krajských; ty jsou ale součástí obecné soustavy, vrcholící Nejvyšším soudem. Tato anomálie byla politickým kompromisem z doby jeho vzniku a konečnou výslednicí diskusí a zákonodárných návrhů, které v době mezi léty 1993 až 2001 postupně vznikaly. Ze tří možných variant uspořádání správního soudnictví nakonec politická reprezentace vybrala tu, která dnes existuje už osmnáctý rok.

Přirozeně nepochybuji o tom, že vznik Nejvyššího správního soudu i v této „mezipodobě“ byl pozitivním krokem. Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu, stejně jako jeho uznávané a silné postavení ve státním mechanismu, velmi výrazně ovlivnily a ovlivňují rozvoj správního, finančního a vůbec veřejného práva. Jsem přesvědčen, že toho by nebylo možno dosáhnout, kdyby celé správní soudnictví zůstalo organizačně začleněno do jednotné soudní soustavy.

V současné době probíhají práce na rozsáhlé novelizaci soudního řádu správního: jejím cílem je zásadně odbřemenit přetížený Nejvyšší správní soud, po institucionální stránce povolat k životu skutečnou soustavu správních soudů, již v čele s Nejvyšším správním soudem. Ten by pak měl mít vůči nižším správním soudům pravomoci nejen procesní, ale i organizační a personální. Po stránce procesní míří záměr k radikální reformě procesního předpisu s cílem řízení před správními soudy zjednodušit a zrychlit.

Čo bolo v začiatkoch zavedenia súdu v Českej republike najnáročnejšie?

Řekl bych, že to byl samo prosazování kvalitní a silné kasační instance, která má za úkol přezkoumávat do té doby partikulární a procesně nesjednocované rozhodování tehdejších krajských soudů. Zejména v daňové oblasti se do roku 2003 oprávněně kriticky hovořilo o více „daňových republikách“, kde se judikatura jednoinstančního rozhodování v mnohém rozbíhala. Tento úkol sjednocovatele myslím Nejvyšší správní soud splnil a stále plní velmi dobře. Poctivá příprava publikace judikatury (na níž se podílejí správní soudci i z krajských soudů, a také asistenti), pečlivý výběr rozhodnutí vhodných k publikaci a pravidelné vydávání (dnes již jen elektronické) Sbírky rozhodnutí (počet vybraných a publikovaných rozhodnutí již překročil číslo 4000) je k tomu dobrým a velmi silným nástrojem.

Péče o jednotu judikatury je prvořadým úkolem Nejvyššího správního soudu. Tím druhým je - s tím neoddělitelně spojené - samotné rozhodování o kasačních stížnostech a rozhodování v dalších agendách, které jsou Nejvyššímu správnímu soudu svěřeny.

Soudní řád správní byl téměř před dvaceti lety konstruován tak, aby kasačním řízením prošlo co nejvíce věcí, které jsou u krajských soudů projednávány, aby co nejvíce právních otázek mohl Nejvyšší správní soud rozhodnout a judikaturu ustálit. Tady se ovšem již objevují problémy: Nejvyšší správní soud platí daň ze svého úspěšného působení. Počty nových věcí rok od roku rapidně narůstají (počet kasačních věcí stoupl za deset let prakticky na dvojnásobek, za loňský rok došlo k soudu přes 4600 kasačních stížností), prodlužuje se proto délka řízení a stoupá počet nedodělků. Přitom je Nejvyšší správní soud nucen k tomu, aby opakoval již jednou (nebo mnohokrát) vyřčené, ač otázka je stabilní judikaturou již vyřešena.

Řešením tak není zvětšování počtu soudců, protože i přes zavedené sjednocovací mechanismy by se nutně projevila nejednotnost rozhodování našich senátů, ale právě již zmíněná připravovaná zásadní reforma procesu, která by udržela nápad nových věcí v přijatelných mezích při zachování dosavadní kvality rozhodování.

Za vyjdrenie pána predsedu ďakujeme a situáciu s vývojom novej inštitúcie na Slovensku budeme sledovať.